PhDr. Mgr. Jeroným Klimeš, Ph.D. 2025-02-17
Před nedávnem jsem dělal nějaké úpravy na svém webu http://klimes.mysteria.cz a všiml jsem si tam nenápadné poznámky - totiž že tato stránka existuje "už od 16. září 2002". Tak jsem přemýšlel, co jsem vlastně touto dobou byl a nebyl. Byla to doba velkých povodní v Praze, doba, kdy jsem se naplno věnoval psychologii reklamy, kdy jsem ale ještě neměl doktorát z psychologie, nepublikoval jsem ani jednu knihu a ani jsem ještě neznal svou manželku, byť ta si tou dobou už samozřejmě žila a psala diplomku v nějakém paralelním vesmíru...
V této prehistorické době jsem už byl klimes.mysteria.cz a tato stránka od společnosti Webzdarma mě provází, jak vidíte téměř čtvrt století, zatímco mnoho jiných stránek podobného typu se halasně objevilo a za pár let tiše vykouřilo do zapomnění. Tato stabilita myslím sama o sobě dostatečně svědčí nejen o kvalitě těchto stránek, ale i o kvalitě firmy samotné.
Doporučit však mohu nejen tuto firmu, ale i její filosofii - místo hraní her a závislosti na sociálních sítích si raději napište své webové stránky. Svůj "Whatsapp", svůj "Facebook", protože právě tento cizácký import spoléhá na naši lenost. Prostě raději si dáme k obědu suchý rohlík, než abychom si uvařili chutný oběd, nebo zašli spolu na večeři. I Facebook a podobné stránky jsou jen levnou, hladovou náhražkou vlastních stránek. Proč?
Vlastní stránky jsou mou kronikou, vývěsním štítem i mou továrnou. Mám na nich všechny články ze svých dřevních, předrevolučních začátků. Dále psychologické testy, dotazníky a další nástroje, které mi nikdy Facebook dát nemůže. Například měli jsme s varhaníky rozpis, kdo, kdy a co hraje. Kapela má na nich svá aranžmá. Nebo si čas od času napíšu nějaký stroj, co kreslí zajímavé obrazce. Stejně jsem si napsal berličku své špatné paměti - hebrejsko-český slovník. To vše je většinou jednoduché programování v HTML, PHP a SQL, do kterého se člověku zprvu nechce, ale nakonec je rád, že to má, protože ta námaha vede k tomu, že na jedné straně překonal sám sebe, ale na druhé straně naopak našel sám sebe - svou identitu, své zdravé, tzn. činy podložené sebevědomí.
Proto všem rodičům, zejména otcům, doporučuji, aby se svými dětmi osobně prošli devatero řemesel, jejichž základy by si přáli, aby děti uměly. Já bych chtěl, aby moje děti uměly mimo jiné hrát na piano či varhany, uměly psát všemi deseti na počítači, tzn. poslepu, aby uměly držet v ruce vrtačku, maflík či sekyrku, byl bych rád, kdyby alespoň některé z nich umělo letovat a rozumělo elementární elektronice, aby četly a nekoukaly se jen na Youtube, stejně tak bych byl rád, aby uměly alespoň základy HTML. Je jasné, že všechny tyto vize se nepodaří naplnit, ale alespoň něco. Třeba tuto stránku o trebušetu si napsal syn z větší části sám a nahrál si ji sám i na web pomocí FTP.
Pokud tyto vize se mnou zčásti sdílíte, tak Vám právě Webzdarma vychází vstříc tím, že si můžete založit s dětmi stránky zdarma a můžete s nimi experimentovat a překračovat hranice své i jejich.
Rád bych tedy zakladatelům projektu Webzdarma poděkoval za společně strávená léta. I když jsme se vlastně nikdy osobně neviděli, spojovala nás láska k počítačům a víra, že kreativnost a nekonzumní činorodost je dobrým návodem na život a, já bych dodal, i na výchovu dětí.